14.9.2019 Hostašovice - Valašské Meziříčí
Naše první zastávka byla u studánky Jaščerka:
Jaščerka je unikátní studánka se zajímavou historií. Byla zmiňována už v 19. století v geologické literatuře jako tzv. bifurkace. To znamená, že pramínek odtékající od studánky se po několika metrech rozděluje, a zatímco jedno rameno teče do Bílého potoka, Zrzávky a do Baltského moře, druhé rameno se vlévá do Krhovského potoka, Bečvy a Černého moře.
Bohužel dnes to už neplatí, protože okolí studánky bylo poničeno těžkou lesnickou technikou při nešetrné těžbě a jedna z větví pramene byla přehrazena. I tak je to aspoň historicky výjimečný jev, na který se jezdí dívat hodně turistů.
Studánka je nenápadná a lidé ji občas marně hledají. Když jdete po červené značce od nádraží v Hostašovicích na Trojačku, zhruba ve dvou třetinách stoupání je na rozcestí jediné turistické posezení. Od něj se dejte přímo nahoru po neznačené lesní cestě a po asi 150 metrech najdete Jaščerku vlevo jen metr od cesty.
Pak jsme se zastavili u pomníku na Trojačce, kde jsme zapsali do knihy a udělali jsme si společné foto.
Výsadková skupina Javor se zformovala v říjnu 1944. Měla 24 členů a velitelem byl Slovák Karol Kopálek. Nejprve operovala v okolí Lvova, v lednu 1945 bylo šest členů vysazeno u Liptovského Mikuláše, počátkem února se přesunuli ke Krakovu a po reorganizaci bylo 6 výsadkářů (3 Slováci, Maďar, Ukrajinec a Ruska) 26.3.1945 vysazeno na hřeben Trojačky. Záhy si skupina vybudovala síť informátorů a podporovatelů. Ačkoli měli rozvědčické úkoly v týlu nepřítele, dostali se i do tří přestřelek.
Z podnětu skupiny došlo 11.4.1945 k bombardování Valašského Meziříčí. Rozvědčíci získali informaci, že poblíž nádraží zaparkovala kolona 18 cisteren s pohonnými hmotami. Kolem 11h skupina kontaktovala štáb a kolem půl druhé odpoledne dorazila tři útočná letadla a provedla nálet.
Naše další zastávka byla na Jehličné, kde jsme posvačili a prohlédli si kapličku.
Při příchodu na rozcestí jste si nemohli nevšimnout bílé zděné kapličky neznámého data vzniku, která připomíná dávnou tragickou událost. V historických záznamech se žádné bližší údaje nedochovaly, o události však hovoří obrázek v zasklené vitrínce v zadní části kapličky. Je na něm znázorněn výjev, kdy dřevorubec táhne lesem koňský povoz plně naložený kulatinou, z oblohy šlehají blesky a po cestě se valí záplava vody. Pod obrázkem stojí rukou psáno: „V 18.stol. za hrozné bouře a průtrže mračen v těchto místech zahynul i se svým potahem robotník Smolka při odvozu dřeva z lesa. Čest jeho památce!“ Kolem nápisu je jednoduché zdobení a v pravém dolním rohu obrázku obtížně čitelné jméno autora obrázku, snad: „K. Coufal, V. Meziř. 1960.“ Malovaný je patrně olejovými barvami. Mariánská kaplička na Jehličné má čtvercový půdorys asi 60x60cm a kamenný základ vysoký asi 80cm, natřený načerno. Vyzdobena je ze všech čtyř stran. Střechu má cementovou, natřenou nazeleno.
Z asfaltové cyklostezky úbočím Veřovických vrchů se naskýtá výhled mezi Vlčí vrch (546m) a Ostrý vrch (641m) dozadu na Radhošť (1129m) a v lese, pár metrů bokem cesty se tu skrývá zajímavý upravený pramen Jarošovka. U Jehličné se roku 1746 připomínají malé lázně, v nichž se léčilo železnato-sirnou vodou. Roku 1861 byla při prameni zřízena lázeň, v níž se využívaly léčivé účinky jedlového jehličí. Minerální prameny se zřejmě už dávno ztratily nebo je z nich prostá voda, ovšem Jarošovka nepatrný obsah železa i pachovou stopu přeci jen ještě má. Lidé sem dodnes jezdí na vodu, kterou si léčí bolesti kloubů či dýchací cesty.
Pokračovali jsme přes Krhovou do Valašského Meziříčí, kde jsme si dali zaslouženou odměnu v Přístavu.
Výlet se nám vydařil.